Pacient se před operací shání po peněžence. „Ale to nespěchejte,” pousměje se sestra, „vděčnost primáři můžete vyjádřit až po operaci.” „Na to já nemyslím, chci si jen přepočítat peníze, než mě uspíte.”

„Doktore, kolik pitev jste provedl na mrtvých tělech za svou praxi?” „Všechny své pitvy jsem provedl na mrtvých tělech.”

Před operací: „Musíme vám dát narkózu. Chcete injekci nebo se podívat na to, kolik by vás stála?”

„Doktore, všichni mi nadávají, že jsem na hlavu,” dosedá na židli idiot. „Ale božínku,” pohladí se Kája Kroupa po tvářích, „tak si z toho nic nedělejte, příteli. Já jsem zase na chlapy, a taky s tím nic neudělám!”

Na jednotku intenzivní péče přijde elegantně oblečený muž, přistoupí k pacientovi v povážlivém stavu a oznamuje: „Můžu vám splnit všechna vaše přání!” Pacient s bolestivou grimasou sykne: „Vy, vy jste lékař?” „Ne, hrobař.”

„Sestři, co tam ten pacient na tom záchodě dělá?” rozčiluje se doktor. „Vždyť u toho řve, jako kdyby tlačil slona!” „A víte, že máte pravdu, pane doktore? Už vidím chobot!”

Doktoři mohou být obecně rozděleni takto: Všeobecní lékaři – neumí nic a dělají toho málo. Chirurgové – znají málo a dělají všechno. Internisté – znají všechno a nedělají nic. Patologové – znají všechno a dokážou udělat cokoliv, ale většinou je již pozdě.

„Pane doktore, dneska se mi strašně točila hlava.” „A kdy to začalo, paní Nováková?” „Sotva jsem se synem sedla na kolotoč!”

K lékaři přijde chlapík se žábou přirostlou na hlavě. Doktor se ho ptá: „Můžete mi říct, jak se vám to přihodilo?” „No začalo to jako obyčejný jebák na zadku,” odpoví žába.

„Pane doktor, asi jsem si zlomil nohu!” volá na pohotovost pan Erben. „Přijďte se ke mně zítra podívat.” „No jo, ale když já nemůžu vstát!” „Dobře, předepíšu vám berle.”