Jeden čas nám na gymnázium chodily biologii suplovat praktikantky. Tak jednou jedna vešla do třídy a donesla písemky, které jsme psali minulou hodinu. Když jsem viděl, že je pokládá na stůl bez zjevného úmyslu ukázat nám je, ozval jsem se, nevědíc co říkám: „Paní profesorko, nerozdáme si to?” Chvíle mrazivého …

Včera mě potkalo štěstí! Přišlo se se mnou rozloučit…

„Vy jste malíř?” „Ne.” „Že máte takovou výstavní kravatu…”

Nejnespravedlivější věcí na životě je způsob, jakým končí. Život je těžký, zabírá Vám spoustu času a co dostanete na konci? Smrt. To je nějaká odměna? Představte si, že by to šlo obráceně: Nejdřív zemřete. Potom nějaký čas žijete v domově důchodců, dokud Vás nevyrazí, protože jste moc mladí. Dostanete zlaté …

„Naši na mě asi chtějí napsat barák,” oznamuje kámošovi Tonda, „tak to abych pomalu šel podat inzerát, že prodám barák s kuchařkou a zahradníkem!”

„Nestydíte se – takový mladý a žebrá!” „Kdo žebrá – copak nevidíte moji pistoli?”

„Kukačko, kolik mi zůstává života?” „Uk – uk.” „Co to znamená?” „Že už dva roky žiješ zbytečně.”

Přijde chlapík na záchod, začne močit a při tom si prdne, krkne, vyfoukne kouř, odplivne, zanadává… a vedle něho stojící mu povídá: „Hele pane, a uchem něco neumíte?”

„Kolik je hodin?” „Za pět minut.” „Za pět minut kolik?” „Nevím, mám jen velkou ručičku!”

„Slyšel jsem, že tě včera hrozně zbili v lese!” „Ale prosím tě, copak jsou tři břízy nějaký les?”