Jsem mladá, pohledná, finančně zajištěná, s pracovní kariérou. Mám dvě auta a barák. Nikoho nehledám, jenom se chlubím…

Proč jsou v obchodech cenovky? Aby měli zloději podle čeho vybírat.

„To je ale drahota,” zlobí se paní v parfumerii, „tahle voňavka stojí šest stovek a vypiju ji za pár vteřin!”

Reklama v klubu důchodců: „Ne, na tebe se usmála!”

Nakluše chlápek do obchodu: „Prosil bych toaletní papír.” Prodavačka odvětí: „Zeptejte se za týden.” Chlapík se poroučí: „Bohužel, tak dlouho čekat nemůžu!”

V optice: „Prosil bych nemrznoucí kapalinu na brýle.”

Prodám děti – Honzu (5 let) a Janu (12 let). Zn.: Když se narodili, byli roztomilí, ale budu ráda, když si je vezmete. Cena 1 Kč.

V pojišťovně zvoní telefon: „Haló, mohu si u vás dát pojistit dům po telefonu?” „Bohužel, pane,” zklame zákazníka operátorka. „Musíte se dostavit osobně.” „Škoda,” povzdechne si muž. „Tak já teda raději zavolám hasiče!”

Nespokojený zákazník v supermarketu po přečtení etikety na jogurtu rozčileně konstatuje: „Obsahuje cukr, borůvka, aroma. Tak to mají na tom jogurtu úplnou pravdu, že je tam jedna borůvka!”

„Potichu,” varovně utišuje podnikatele žena, „mám podezření, že nás odposlouchávají bezdomovci!”