Lída je klidnou, poslušnou, tichou, nepijící a nekouřící dívkou, která se netoulá po nocích, chodí spát v 22:00 a vstává v 6:00. Těžko říci, jestli jí to vydrží i po propuštění z výkonu trestu.

„Říkal jsem vám, strážníku Hubáčku, ať mi koupíte českou čokoládu, a ne německou!” rozčílí se na svého podřízeného velitel. „Jak jsem měl vědět, že není česká?” brání se strážník. „Všechno tam je německy!”

Co udělá policajt, když mu doktor poradí, že má jíst vitamin C? Za celý den nevezme nic jiného do úst!

Povzdechl si policajt před manželkou: „My snad máme nejhloupější děti v dalekém okolí.” „Buď rád, aspoň vidíš, že jsou tvoje!”

U soudu: „Pane předsedo, cítím k odpůrci nepřekonatelný odpor od té doby, co smrdí stokorunou.”

Povídá Markéta svému chlapci, který je policajtem: „Nenuť mě, abych hrála basketbal závodně, nemám na to nadání.” „Máš asi pravdu, a co kdybys to zkusila s košíkovou?”

„Jak se to mohlo stát?” hřímá náčelník. „Taková ostuda! Převrátit při jízdě auto s provinilci.” „To není moje vina,” hájí se řidič zeleného antonu. „Oni si tam špatně sedli, na jedné straně bylo pět těžkých zločinců a na druhé straně pět lehkých holek.”

Ze soudních spisů: „Znali jsme se v lázních už dlouho, aspoň týden, tak jsem myslel, že jí nemá co tykat a říkat Martičko. Že je to manžel, jsem nevěděl.”

Ze soudních spisů: „Znali jsme se v lázních už dlouho, aspoň týden, tak jsem myslel, že jí nemá co tykat a říkat Martičko. Že je to manžel, jsem nevěděl.”

Přijde blázen do obchodu a ptá se: „Máte barevné televize?“ „Jasně, že máme,“ odpovídá prodavač. „Tak mi dejte jednu oranžovou.“