Dopravní policista zastaví červenou Felicii a říká řidičovi: „Dejte mi svůj občanský průkaz.” „Klidně. Ale asi vám k ničemu nebude – vůbec se vám v něm nepodobám.”

Soudce k obviněnému: „Obžalovaný, uveďte jméno svého společníka.” „Slavný soude, nikdy neprozradím svého bratra!”

Dva policajti jdou společně na obchůzku a jeden se ptá druhého: „Proč s sebou pořád nosíš ten šroubovák?” „No, kdyby mě nějaký blbec vytočil a povolily mi nervy!”

Ze statistik vyplývá, že lidé se více smějí samotným policistům než vtipům o nich.

Mladý adept právnického doktorátu dostane u zkoušek otázku, co je to podvod. Prohlásí: „Podvod je, jestliže mě teď necháte propadnout.” „Jak to?” ptá se profesor. „Protože paragraf 265 trestního zákoníku zní: Kdo zneužije nevědomosti něčí, aby jej poškodil, dopustí se podvodu!”

Únosci se zmocnili charterového letu právnické konference. Když činili prohlášení pro novináře, řekli: „Dokud nebudou splněny naše požadavky, každou hodinu propustíme jednoho právníka!”

„Dežo, jak to, že sem do basy za tebou nechodí žádné návštěvy, to nemáš žádné příbuzné?” „To víte, že mám, náčelníku, ale všichni jsou tady!”

Policajt nastoupí do autobusu a tam hned na prvním sedadle nádherná ženská. A jediné volné místo v autobuse je právě vedle ní. Sebere veškerou odvahu a v jakémsi polovičním bezvědomí se skácí do sedadla vedle ní. Po několika minutách se probere a usilovně přemýšlí, jak s tou krasavicí navázat kontakt. …

Ve věznici se jeden vrátí do cely po výslechu a oznamuje spoluvězni: „Mám dvě zprávy, špatnou a dobrou.” „Špatná – zítra jednoho z nás zastřelí. A dobrá – nebudu to já.”

Když už krást, tak ve velkém, jinak nemáš na úplatky policistům, prokurátorům a soudcům.