Cikán přišel na policejní stanici, že by se rád stal policistou. Tak si ho k sobě zavolá náčelník, že mu položí nějaké otázky. Zeptal se: „Kdo napsal Reportáž psanou na oprátce?” Cikán přemýšlí a vtom zazvoní telefon a náčelník musí odejít. Předá tedy cikána svým podřízeným s tím, že má …

Sedí vedle sebe dva na veřejných záchodcích, policajt a motorkář. A ten motorkář začne strašným chraplákem zpívat nějaký tvrdý rock. „Okamžitě toho nechte!” okřikne ho policista. „Nebo co, frajere?!” „Nebo vám dám pokutu za rušení toaletního klidu!”

Policista, který dohlíží na hladký průběh pohřbu známé osobnosti, již delší dobu sleduje smutnou stařenku kráčející v čele průvodu. Když spustí hudba a rakev s nebožtíkem je slavnostně spouštěna do hrobu, stařenka se usedavě rozpláče. Policistovi jí je líto, a tak se ji snaží utěšit: „Neplačte, vždyť tak krásně hrajou!”

Policistka komentovala svou svatbu se zadrženým dizidentem takto: „Když jsem ho dostala, tak jsem si ho vzala.”

„Proč jste nevolala o pomoc, když vás ten úchylák obtěžoval?” ptá se napadené mladé ženy udivený policista. „Byla jsem tak vylekaná, že jsem si nemohla vzpomenout na číslo!”

Naší čtvrtí pravidelně každou celou hodinu projíždějí policisté. Je to jedna z těch vzácných mála minut ticha za celou noc.

Dva právníci šli na večeři. Poručili si každý kávu a vytáhli sendviče. Servírka přiběhla a povídá: „Pánové, tady nesmíte konzumovat vlastní potraviny!” Oba právníci se na sebe jen podívali, pokrčili rameny a vyměnili si sendviče.

U soudu: „Víte, jak se jmenuje tento muž?” „Petr Hašek a bydlí přes ulici, Jeseniova 1729.” „A viděl jste ho už někdy?” „Ne.”

Policajt přistihne v parku muže, jak uhodil manželku do hlavy. Ženáč se brání: „Ale žádné přepadení, normálně jsme si tu dali rande. Říkala, že je škoda, že nejsou vidět hvězdičky, tak jsem jí tou větví aspoň navodil iluzi…”

„Mohl byste mi říct, jak ten útočník vypadal?” zeptal se policista, když pomáhal potlučenému muži na nohy. „Ale ovšem,” odvětil muž. „Zrovna jsem mu to říkal, když mě začal mlátit!”