Mladý strážník naivně zastoupí cestu rychle jedoucímu vozu. Řidič však viditelně nemá v úmyslu zastavit. „Člověče, stůjte!” vytřeští oči strážníček. „Nevidíte – jsem policista!” Sotva to dořekne, auto ho převálcuje. Řidič pak koukne do zpětného zrcátka a suše poznamená: „Právě, že vidím!”

„Jo,” říká strojvedoucí rychlíku policajtovi u výslechu, „je pravda, že mi na koleje vběhla na poslední chvíli kráva, ale už není pravda – jak vy říkáte – že jsem se jí mohl vyhnout!”

Policajt zastaví řidiče: „Vy jste taky dopravák?” „Ne!” „Tak proč zatáčíte doprava?”

Muž stojí před soudem a soudce mu říká: „Policista vypovídal, že jste ho ignoroval a pohrdal jste jeho pravomocí.” Obviněný se brání: „On mě zastavil za rychlou jizdu a začal mluvit přesně jako moje žena, tak jsem automaticky odpověděl: To víš, miláčku, že máš pravdu!”

Rozklepaný komplic křičí s hrůzou na vraha: „Nikdy to neututláš, pravda vždycky vyplave na povrch!” „Ať vyplave, já jí prasknu kruh.”

Policisté zadrží podezřelé individuum a říkají: „Dejte nám, prosím, ruku, vezmem vám otisky.” „To už asi nepůjde,” prohlásí zadržený trochu záhadně. „A proč by to nešlo?” „Protože už mi je vzali před týdnem vaši kolegové.”

Vyšetřující policista se vyptává myslivce podezřelého z vraždy: „Člověče, proč jste po tom hospodském střílel?” „Byl to pytlák,” brání se hajný. „Říkal, že oddělal jelena!” „Máte pravdu, pane, ale on ho neoddělal proto, že byl pytlák, ale proto, že jste si včera stěžoval, že vám z té jeho vycpané hlavy …

„Přiznejte barvu!” vykřikl žalobce. „No dobře,” mrzutě řekl recidivista, „ukradl jsem kbelík Balakrylu.”

Dva policajti se vypravili do divadla. Jeden prohlíží program a sděluje tomu druhému: „Tak druhé dějství téhle hry se odehrává po pěti letech…” „A píšou tam taky, jestli lístky zůstávají v platnosti?”

Jak poznáte, že proti vám v jídelně sedí policajt? Pořád vás bude otravovat, že držíte příbor opačně.