Zlobí se náčelník na opozdilce: „Strážníku Houžvičko, jak si to představujete?!” „Musíte mi prominout, šéfe. Nestihnul jsem to, protože u nás v baráku zrovna někdo visel ve výtahu.” „Pak to je jiná, když jste vyšetřoval sebevraždu…”

„Trestného činu krádeže, při kterém jsem byl přistižen, upřímně lituji,” kaje se zlodějíček, „a slibuji, že příště si dám větší pozor.”

Zřízenec v nemocnici veze dědu po chodbě a projedou kolem nápisu patologie. A děda se ptá: „Kam mě to vezete, vždyť ještě nejsem mrtvej.” „Víte, pane, on si náš patolog bere od zítřka dovolenou, tak vás veme předem.”

V přecpaném autobuse jedou babička s dědečkem a dědovi najednou začne škroukat v břiše. „Myslím, že budu muset na velkou,” podotkne. „Už jen dvě stanice,” konejší ho babka, „to budeš muset překousnout!” „Tak to teda nevím, jestli to překousnu,” pochybuje šíleně se potící děda. „Víš, nechal jsem si zuby doma!”

V autoservisu: „Karle, dej mi francouzák… klíč, ty pitomče!”

Miminko je italsky bambíno, ne babíno.

Dva notorici polemizují o škodlivosti metylalkoholu na zrak. Jeden tvrdí, že je to neškodné. Druhej ho popichuje, ať vypije litrovou láhev. Sázka. Vypije čtvrt. „Vidíš?” „Vidím.” Půl. „Vidíš?” „Vidím.” Tři čtvrtě. „Vidíš?” „Nevidím.” „Tak vidíš!”

Anička donesla ze školy poznámku: „Vaše dcera nic neumí.” Otec si poznámku přečetl a připsal pod ni: „Právě proto ji posílám do školy!”

Poslala jsem ho namočit houbu a vrátil se s mokrou hlavou a suchou houbou.

„Z čeho děláte ten speciální guláš?” „Ze skopového.” „A to skopové?”