Mladík se vrátí s modřinou pod okem. Otec se ho ptá: „Co se stalo?” „Ale, napadli mě tři lumpové, chtěli mi sebrat hodinky.” „A poznal bys je?” „Co já, ale jsem zvědavý, jestli ty tři poznají aspoň jejich příbuzní.”

Paní jde okolo vězení a vidí za mřížemi manžela: „Co tam děláš?” „Jsem zavřený.” „A co ti dávají k jídlu?” „Chleba a vodu.” „Pitomče, proč nejsi doma, tam to máš také!”

Manželka odsouzeného se při první návštěvě ve věznici vyptává: „Jak se cítíš? Zvykneš si tady?” „Neměj strach. Je to tady jako doma. Nikam nesmím a jídlo taky za moc nestojí!” uklidňuje ji trestanec.

Manželský pár se byl potápět v zátoce a žena se při tom ztratila. Zoufalý manžel se vrátil domů a oznámil celou věc policii. Druhý den ráno zazvoní zvonek a za dveřmi stojí dva policisté s vážným výrazem ve tváři: „Pan Smith? Máme informace o vaší paní.” Manžel se dychtivě zeptá: …

Policista rozmlouvá na Nuselském mostě s potenciálním sebevrahem. „Chtěl bych vás upozornit,” varuje ho, „že když skočíte, tenhle krásný oblek budete muset vyhodit!”

Po řece plujou na loďce tři policajti. Loďka se převrhne a policajti se utopí. Kolik policajtů se celkem utopilo? Čtyři, dva hned a další dva při rekonstrukci.

Přechází mladý muž na červenou, vtom na něj zavolá policista a ptá se mladíka: „Jaká je tam barva?” Muž na to: „Zelená.” Policajta to rozčílí a odvětí: „Myslíte, že jsem nějaký vůl?!” Muž na to: „Já nevím, já vás neznám.”

„Říkáte, že vám vykradli byt. Ale proč jste to přišla ohlásit až dnes?” „Myslela jsem, že manžel hledal ponožky!”

Reakce soudce na smrt obžalovaného: „Soud se odročuje na neurčito…”

Jdou dva policajti po cestě a vidí, jak nad nimi letí chlap na rogalu. Jeden povídá: „Páni, to je ale velikej pták! A podívej, von unáší člověka!” „Já vím,” povídá druhý, „ten tady letěl už včera a musel jsem do něj vyprázdnit plnej zásobník, než toho chudáka pustil!”