Policista luští křížovku a chce od manželky poradit: „Nevíš římských čtrnáct?” „XIV.” „Ne, X ani V to nebude, je to na tři…”

Odsouzený namítá: „Já přece nemohu odsedět třicet let. Vždyť je mi pětašedesát!” „To nevadí,” uklidňuje ho soudce, „uděláte, co budete moct!”

Chlap jede po dálnici vyšší rychlostí, než je dovoleno, ale cítí se bezpečně, protože všechna ostatní auta jedou stejně rychle, ne-li rychleji. Najednou ale mine policejní radar, a už ho zastavuje silniční hlídka a dává mu pokutu. Chlápek ji zaplatí a když se policajt chystá odejít, ještě ho zdrží: „Pane, …

„Můj manžel má velmi sedavé zaměstnání. Před nedávnem ho pustili, ale jde sedět zase.”

Vyšetřující soudce k obžalovanému: „Není vám hanba, ve vašem věku krást auta?” „Pane soudce,” upírá na něj stařík psí oči, „když za mých mladých let ještě žádná auta nebyla!”

„Spíš než se opláchnout,” stěžuje si dozorci vězeň, „bych potřeboval upláchnout!”

Jak poznáte nastydlého policajta? Utírá si nos ručníkem.

Jede děda na kole a vůbec nešlape. Pozorují ho dva policajti a když už jede delší dobu do kopce, zastaví ho a zeptají se: „Jak to, že jedete na kole a nemusíte šlapat?” „Víte, mě tlačí boty!”

Telefonát: „Haló, to je policejní stanice? Měl bych dotaz. Neutekl dneska z blázince nějaký chovanec? No, proč se ptám? Protože mi dneska v noci někdo unesl moji starou!”

„Není vám trapné psát tomu lumpovi, zloději a darebákovi Vážený pane?” „A jak ho mám oslovovat?” „Vážený kolego!”