„Omyl,” řekl ježek a slezl z kartáče.

Zaposlouchali se dva myslivci do zvuků přírody a jeden povídá: „Buď jsou jeleni v říji, nebo nějaký valašský pasekář dostal žlučníkový záchvat.”

Žena si chce koupit papouška a moc se jí líbí jeden krásný zelenomodrý. „Umí mluvit?” ptá se prodavače. „Umí, ale zatím jen jednu větu a ta věta zní: Kdo je to? Ale velmi rychle se učí.” Tak si ho ženská koupí. Jde nakupovat a zapomene, že k ní má přijít …

Víte, jak chytit divokého koně? Koupíte si příručku „Jak chytit divokého koně” a postupujete podle ní. A víte, jak chytit zebru? Honíte ji kolem gumovníku tak dlouho, až si vygumuje pruhy a pak postupujete podle příručky „Jak chytit divokého koně”.

Jak poznáte, že máte v lednici slona? Nejdou zavřít dveře.

„Tak co, tetičko, jak funguje tvá stará pastička na myši?” „Bezvadně, ráno se té staromódní technice tři myši posmívaly, až se uchechtaly k smrti.”

Leží to u lesa ve škarpě, je to zelený a dělá to pořád dokola šlip, šlip, šlip… Jestlipak víte, co to může být? Je to ožralej hajnej, kterej se snaží zpívat Šly panenky silnicí.

Přiskáče žába do bufetu a ptá se, co mají za teplá jídla. „Guláš a knedlo zelo,” odvětí prodavač. „Tak víte co,” povídá žabka, „dejte mi oboje – já jsem totiž obojživelník.”

V zoologické zahradě strčí pán čápovi láhev slivovice, spiklenecky na něj mrkne a zašeptá: „Tak jasný, jo? Kluka!”

Myslivec vyčítavě promlouvá ke svému jezevčíkovi: „Dobře, pro dnešek ještě půjdu já, ale příště už do té nory bez řečí vlezeš ty!”