Plukovník přehlíží vojáky, tu se u jednoho zastaví: „Co to máte s okem?” „To je umělé oko, pane plukovníku.” „A copak je to takové umělé oko?” „To je oko ze skla, pane plukovníku.” „To je jasné, že ze skla, vždyť skrz něj musí být vidět.”

Protichemické cvičení. Desátník velí: „Masky nasadit! Masky sundat! Masky nasadit! Masky sundat!” Náhle se zamračí: „Růžička, jaktože jste si nesundal masku?!” „Sundal, pane desátníku!” vykřikne voják. Desátník se zhnusí: „Fuj, vy jste ale držka!”

Rotmistr řve: „Vojín Novák, vy jste si stěžoval, že máte v omáčce hlínu?! Víte, od čeho tu vlastně jste?” „Ano, pane rotmistře – jsem tu proto, abych bránil vlast, a ne proto, abych ji po kouskách užíral.”

Proč vojáci na přehlídkách pochodují slavnostním, a nikoliv vojenským pochodem? Protože vojenský pochod je součástí vojenského tajemství.

Parašutista nováček se chystá vyskočit z letadla, ale bez padáku. Instruktor se ho ptá: „A kde máte, vojíne, padák?” „A na co? Vždyť venku neprší!”

„Seržante, zjistěte mi, co je v civilu zač ten vojín Novák. Všiml jsem si, že po každé ostré střelbě utírá otisky prstů ze zbraně.”

„Tahle školka je jenom pro děti příslušníků armády. To vaše nemůžeme zapsat.” „Jak to, že ne – vždyť ho mám s neznámým vojínem!”

Dva parašutisté se ve vzduchu drží za zadek. Děda na to kouká a znechuceně konstatuje: „Tak se mi zdá, že to nejsou paragáni, ale paragáyi!”

Mladík, právě odvedený, projevil přání sloužit u námořnictva. „Umíte plavat?” zeptal se ho předseda komise. Odvedenec se polekal: „To už nemáme žádné lodě?”

V přijímači dělají nováčci kliky. „Pane svobodníku, já už nemohu…” stěžuje si jeden vojín. „Dobrá, zůstaňte dva centimetry nad zemí a odpočiňte si!”