Chlápek se vytahoval před kamarádem, že jeho sestra se přestrojila za chlapa a šla jako dobrovolník do armády. Kamarád se diví: „Hele, ale to se s nima musí i sprchovat, převlíkat a všechno, ne?” „No, to jo.” „A to na to nepřijdou?” „Už přišli… ale myslíš, že to někdo nahlásí?”

„Vojáci – když teď takhle stojíme – vpravo je východ, vlevo západ a za námi jih. Co je před vámi?” „Civil!”

Jak se označuje nejstarší velitel armády? Degenerál.

Důstojník učí kadety: „Představte si, že proti vám jedou tanky. Jejich počet je – dejme tomu – M.” Píše na tabuli velké písmeno M. „Ne, počkat, to je moc, jejich počet je dejme tomu N.” Maže a přepisuje na tabuli.

Velitel hřímá před nastoupenou jednotkou: „Vojáci! Pamatujte si, že ve vzduchu není jenom dusík a kyslík, ale i vzácné plyny, jako heligon, aragon, paragon a další!” Vojáci se samozřejmě dají do smíchu. Velitel se rozzuří a zařve: „Soudruzi, já to vědět nemusím, já nejsem meteorolog, já jsem chemik!”

Vojáci, spěte rychleji, do budíčku zbývá 15 minut!

Voják přijde za velitelem, že propil pušku, ten mu řekne, že se nedá nic dělat ale během cvičení musí pobíhat bez pušky a dělat „tatatata”. A skutečně, voják poctivě předstírá pušku, až narazí na tři vojáky poklidně sedící na kameni, vykoukne z křoví a udělá „tatatata”. Vojáci se nechápavě otočí …

„A teď mi, vojíne, povězte, co ve válce znamená slovo strategie.” „Prosím, pane poručíku, to je to, když nám ve válce dojde střelivo a my, abychom nepřítele oklamali, střílíme pořád dál.”

Jak zjistí slepý parašutista, že je těsně nad zemí? Přestane ho do ruky řezat psí vodítko.

Stojko žije v Sarajevu. Jednou jde pro vodu a ostřelovač mu ustřelí ucho. Stojko pustí kbelík, začne šmátrat kolem sebe a ucho hledá. Lidi na něj: „Stojko, vykašli se na ucho a schovej se!” Stojko: „Na ucho kašlu, ale měl jsem za ním cigaretu!”