Horko, červenec. Manželé leží v posteli a čumí do stropu: „Jardo, já bych tak strašně potřebovala nějakého chlapa.” „Jaruško, upřímně. Já taky.”

„Maminko, složil jsem pro vás básničku,” povídá Lojza své tchyni. „Poslouchám, Lojzíku.” „Šunka a tchyně, svině jako svině!”

Hádka mezi manželi. On: „Prosím tě, neštvi mě, nebo ve mně probudíš zvíře!” Ona: „To si myslíš, že se bojím osla?!”

Co je největší horor? Jít do zrcadlového bludiště s tchyní!

Paní Nováková k manželovi: „Byla jsem v obchodě a chyběly mi peníze, tak jsem šla do tvé kanceláře. Nebyl tam nikdo, tak jsem si z kabátu vzala pětistovku. Nezlobíš se?” „Ne, proč bych se zlobil? Akorát, že jsem dneska šel do práce jenom ve svetru!”

Proč má kanec smutné oči? Protože má za manželku svini a děti prasata.

Žena nemá pravdu, dokud nezačne plakat.

Proč dělají ženy málo vtipů na muže? Protože mají rády zvířata!

„Poslyš, děvče, to neděláš dobře, že tě lidé vídají s řezníkem, když jsi zasnoubená s pekařem.” „Ale, mami, víš přece, že nejen chlebem živ je člověk.”

„Člověče, já mám nahnáno,” svěřuje se Honza Petrovi. „Dostal jsem dopis, ve kterém mi jeden chlap vyhrožuje, že mi zláme obě nohy, pokud mu nepřestanu chodit za ženou.” „No,” povídá Petr, „myslím, že se jí prostě budeš muset vyhýbat.” „To se ti lehce řekne.” „To ji máš tak rád?” ptá …