Florbal je rostlinný fotbal.

Fotbalový zápas drsný jako břitva. V porovnání s předešlými celkem nevinný faul a rozhodčí už vytahuje z náprsní kapsy červenou. „Za co?!“ spravedlivě se hněvá vyloučený hráč. „Za nic,“ s ledovým klidem vyřkne rozhodčí. „Jak, za nic?“ nevěří svým uším hráč. „Normálně, prostě už mi došly žluté.“

„Pepíčku, co budeš dělat, až odejdu nakupovat?” ptá se máma. „Budu si hrát s vláčkem nebo s chůvou. Záleží na tom, co si předtím vybere tatínek.”

Říkal jsem tchýni, že je tak tlustá, že by zlomila i větev v rodokmenu.

Těsně kolem stopaře si to profičí zahraniční auto, ale vzápětí se řidiči nejspíš ubohého stopaře zželí – zastaví kousek opodál a zacouvá zpátky. „Kam to bude?” „Původně jsem chtěl do Liberce… ale teď, když jste kolem mě projel – do nejbližší nemocnice!”

Námořník ztropil v restauraci velkou výtržnost, protože neměli žádný mošt nebo limonádu. Výčepník se diví: „Já nevím, proč se tak rozčilujete kvůli limonádám, když vy sám jste si objednal už pátý rum!” „No jo,” povídá námořník, „ale hodlám se taky jednou oženit a mít děti. A co ty chuděrky budou …

Oklahomský expres právě projíždí divokou prérií, když náhle průvodčí vykřikne na strojvedoucího: „Brzdi! To nevidíš, že před námi chybějí koleje?!” Průvodčí se vítězoslavně pousměje: „Nevadí, máme kola!”

V rozdrncaném vlaku jedou starší manželé. Žena náhle zvolá: „Podívej, kukuřice!” Manžel za ní natahuje ucho: „Cože? Přestaň kukat, já ti nerozumím…”

Průvodce v katakombách: „Tady kolem je pohřbeno již 945 lidí a nebožtíků stále přibývá…!”

Volá paní Vomáčková manželovi, který je na služební cestě v Austrálii, ať se co nejdřív vrátí. „Neboj, už jsem ve zpátečním letadle,” uklidňuje ji on. „Za osm minut a osm časových pásem jsem doma!”