„Když dosáhnete mého věku, 65 let, stanou se tři věci,” vypráví stařík Bartoň. „Nejprve vás začne opouštět paměť a na ty dvě další si teď nemůžu vzpomenout.”

Přes velkou světelnou křižovatku přecházejí dva dědouškové na červenou. Skřípot brzd, velké troubení a hned je u nich taky strážník a začne je nevybíravými slovy umravňovat a už taky vytahuje pokutový blok. Jeden z dědečků se na něj překvapeně podívá a ptá se: „A to ani hrdinové od Dukly nesmějí …

Víte, co je to důchod? Doživotní nemoc!

Od 1.1. se budou důchody vyplácet teprve 28. den v měsíci – aby důchodcům vydržely peníze až do prvního!

„Ať už jde k čertu!” hrozí děda směrem ke slunci. „Jednou zaleze, pak hnedka zase vyleze a za chviličku už zase zaleze a potom opět vyleze a…” „Proč se tak vztekáš, Jáchyme?” podiví se babička. „A ty bys nebyla naštvaná, kdyby sis musela každé dvě minuty nandávat a sundávat čepici?!”

Děda Bláhů odloží noviny a rozčileně oznamuje babičce: „Už zase v novinách zabili nějakého taxikáře!” „Proboha,” spráskne ruce babka, „tak nemá lézt do novin!”

Baví se dvě důchodkyně v cukrárně: „Slyšela jsem, že se prý Kudláčkovi rozvedli?” „To je pravda. On dostal auto, ona děti a advokáti všechno ostatní!”

„Boženko, zdá se mi, že dodělávám,” skuhrá stařeček na smrtelném loži. „To se ti opravdu jen zdá,” povídá stařenka. „Vždyť už jsi přes dvacet let v důchodu!”

Modlitba důchodců: „Pane Bože, když jsi mi už sebral sílu, měl jsi mi sebrat i chuť!”

Co řekne jedno ňadro druhému, když si babka rozepne podprsenku? „Tak holky, padáme!”