„Zamlada mi pili krev jenom komáři,” stěžuje si děda, „teď už i moje stará!”

Starý dědeček se zase večer zjančí. Přiběhne nasupená snacha a rozhazuje rukama: „Kolikrát vám mám říkat, dědku, že v Humpolci žádná polární záře není? Jenom zapadá slunce!”

Co je to: Má to padesát hlav a jeden zub? Domov důchodců.

V kroužku důchodců jeden pán povídá: „Já vám říkám, takovouhle zimu jsem nezažil, co pamatuju!” „No jo,” odvětí jeho manželka a pošeptá sousedce: „Má pořádnýho Alzheimera…”

Děda rozbalí dárek a v něm rakev. „Vidíte, dědečku, jak vás máme rádi,” komentuje to snacha. „Máte největší dárek z celé rodiny!”

Recept na dlouhověkost od nejmenovaného spoluobčana: „Tak vysokého věku jsem se dožil, protože mám pořád takovou sklerózu, že si za nic na světě nemůžu vzpomenout, kolik mi vlastně je let!”

Povídá stařík v tramvaji kamarádovi: „Tak je venku zima, no a co. To v roce dvacet osm… eh…” „Co v roce dvacet osm?” „To jsem ještě nebyl na světě…”

Žil jeden stodvaadvacetiletý němý dědeček. Když slavil ty své vysoké narozeniny, sjeli se do jeho krčmy novináři z širokého okolí a ptají se jej, jak to dělá, že se pořád tak obdivuhodně drží na nohou. Stařeček napsal na papír svou odpověď. A všichni čtou: „Já nic nedělám. Vždyť já, chudák …

„Pane doktore, jak se poznají příznaky sklerózy?” „Pane Novák, to jsem vám přece vysvětloval včera!”

Projde okolo důchodců vnadná dívka. „Škoda, že mi není o dvacet míň!” „To bys ji neviděl!” „A proč?” „Protože bys touhle dobou smrděl v práci!”