Panovník začíná svůj projev: „Jsem král Hprtvprtlprthuhanutaprtvanatrprt, toho jména…” Náhle se zarazí a zakřičí na rádce: „Kolikátý jsem?”

V klubu: „Včera tady hráli Laura a její tygři.” „Fakt? A jaký to mělo úspěch?” „No, jak se to vezme. Na začátku tu bylo úplně nabito.” „A pak?” „Většina lidí se rychle rozprchla, když se Lauře ty její tygři vyškubli z vodítka a skočili přímo mezi fanoušky.”

„Ne, my tě neunesem,” ujišťovaly chlapce jeskyňky, „to sis ještě nevšiml, kolik jsi za tuhle zimu přibral?!”

„Víš, že Bílá je teď vlastně bílá dvakrát?” „Vážně? A odkdy?” „Od té doby, co ji v Českém slavíkovi porazila Aneta Langerová.”

Uprostřed zimy: „Představ si, že na víkend hlásili až 30°C horka.” „To není možné!” „Ale ano – 15 stupňů v sobotu a 15 stupňů v neděli!”

Starý rybář vytáhl zlatou rybku a ta se mu zařekla, že pokud ji nechá naživu, splní mu jakákoliv tři přání. „A opravdu jakákoliv?” ujišťuje se rybář. „Co vás napadne,” odvětí rybka. Děda se zamyslí a pak povídá: „Tak já bych teda chtěl blonďatou brunetku s černými vlasy!”

Dopis redakci: „Každou noc usínám s Vašimi novinami. Kája, bezdomovec.”

Ódu na abstinenci překonal silný alkoholový odér.

Smolíček zůstával denně sám doma, když jelen odcházel na pastvu. Kolik dní nepřišel nikdo, až jednoho dne se ozvaly přede dveřmi hlásky – Vietnamci.

Výrok (u telefonu): „To nebyl hovor, ale horor.”