Ach ty mámy

John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John má se svojí spolubydlící vztah, a ted byla ještě zvědavejší. Při jídle proto sledovala jejich reakce, snažila se zjistit, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jako by četl její myšlenky, John povídá: „Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme skutečně jen spolubydlící!“ Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá: „Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Myslíš, že ji mohla sebrat??“ John povídá: „Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu ji napíšu.“ Sedl si a napsal: Milá mami, já netvrdím, že jsi z mého bytu sebrala naběračku na omáčku, ale ani netvrdím, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že ode dne, kdy jsi tu byla na večeři, naběračka chybí. S láskou John. O pár dní později dostal John od své matky dopis a v něm stálo: Drahý synu, já netvrdím, že s Julií spíš, ani netvrdím, že s Julií nespíš. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve své vlastní posteli, tak by v ní už dávno tu naběračku na omáčku našla. S láskou máma.