Muž se plazí Saharou a najednou se proti němu objeví Beduin na velbloudu. Ubožák stěží dokáže vyslovit popraskanými rty pár slov: „Vodu … prosím vás … trochu vody …“
„Je mi líto, nemám vodu. Ale rád vám prodám kravatu.“
„Na co kravatu? Potřebuju vodu.“
„Jsou levné – jenom po čtyřech dolarech.“
„Ale já potřebuju vodu!“
„Tak dobře, dám vám dvě za sedm dolarů.“
„Vodu, prosím vás. Umírám žízní!“
„Je mi líto, ale nemám žádnou vodu. Mám jenom kravaty,“ odpoví Beduin a pomalu zmizí i s velbloudem v poušti.
Muž ztratil pojem o čase a plazí se z posledních sil – zdá se mu, že už spoustu dní. Nakonec polomrtvý, skoro osleplý a s kůží plnou puchýřů spatří v dálce restauraci. Doplazí se k ní, sebere všechny síly, postaví se a proklopýtá dveřmi. Uvnitř ho zastaví vrchní.
„Vodu … prosím trošku vody,“ vykoktá umírající.
„Lituji, ale tohle je slušný podnik. Sem smíte jenom s kravatou.“