Jdu takhle večer po tmavé ulici, přede mnou jde celkem pěkná dívka. Najednou zrychlila. Divil jsem se proč, ale zrychlil jsem raději taky. Pak začala utíkat. Bál jsem se, že se něco děje, tak jsem začal utíkat taky. Z ničeho nic začala ještě křičet. Byl jsem vyděšen, tak jsem křičel taky. Když nad tím tak přemýšlím, tak doteď vlastně nevím, před kým jsme utíkali…
Přečtěte si také
Paní Čermáková
V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila …