Policista, který dohlíží na hladký průběh pohřbu známé osobnosti, již delší dobu sleduje smutnou stařenku kráčející v čele průvodu. Když spustí hudba a rakev s nebožtíkem je slavnostně spouštěna do hrobu, stařenka se usedavě rozpláče. Policistovi jí je líto, a tak se ji snaží utěšit: „Neplačte, vždyť tak krásně hrajou!”