„A nevšiml jste si náhodou, pane Jaroněk, čísla toho auta, co vás porazilo?” povídá policista při výpovědi.
„Všiml,” odvětí postižený chodec. „Pamatuji si ho, protože jsem si uvědomil, že je stejné jako letopočet narození mé ženy.”
Paní Jaroňková položí manželovi ruku na rameno a vloží se do řeči: „Tak hlavně, že se ti, drahý, nic nestalo. Půjdeme domů a už o tom nebudeme mluvit.”
Přečtěte si také
Konečně
Poslední den v roce vedou odsouzence na smrt. Odsouzenec je ale podezřele veselý, prozpěvuje si …