Icik Lefkovič byl neuvěřitelně líný člověk. Nejen, že nepracoval, on ani práci nesháněl. Práce ho ani nezajímala, o práci ani myšlenkou nezavadil. Ležel na gauči a přemítal o transcendentnu, když tu jeho žena Lea nevydržela: „Já se tak stydím za to, jak žijeme, Iciku, to si neumíš představit!”
Icik byl nepříjemně vytržen: „Co tím jako myslíš?”
Rivka vzlykala s hlavou v dlaních: „Ne že bych ti to chtěla stále předhazovat, ale jsme tak chudí! Košer jídlo nám nakupuje moje maminka, hypotéku za nás platí můj otec, šaty máme od tvých sester. Tvůj strýc nám koupil auto! Nestydíš se ani trochu, Iciku?”
Icik se vztyčil na gauči a zamračil se: „Stydět by ses měla ty! Benda a Kuba, tví dva povedení bratříčci – jak jsou bohatí! A nikdy nám nedali ani cent!”
Přečtěte si také
Hádka
Hádají se Řek a Ital, kdo z nich má vyspělejší kulturu. Řek říká: „My máme …