Zločiny

K policistovi přiběhne muž a křičí: „Před půl hodinou mi nějaký zloděj strhl z ruky zlaté hodinky!“ „A proč křičíte až teď?“ „Nechtěl jsem moc otevírat pusu, aby si nevšiml, že mám i zlaté zuby.“

Zazvoní návštěva u dveří, přijde otevřít chlapeček. Pán se ptá: „Je tatínek doma?“ „Není.“ „A kdy se vrátí?“ „Když se bude dobře chovat, tak za deset let.“

Chlápek u soudu: “Obžalovaný, proč jste zmlátil toho pána?” “Vždyť vám to řikám, frajer libovej, černý brejličky, bílá hůl a oklepával mi auto.”

Mladý adept právnického doktorátu dostane u zkoušek otázku: Co je to podvod? „Podvod je, jestliže mě teď necháte propadnout.“ „Jak to?“, ptá se profesor. „Protože paragraf 265 trestního zákoníku zní: Kdo zneužije nevědomosti někoho, aby jej poškodil, dopustí se podvodu.“

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí: „Paní Čermáková, znáte mne?“ „Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že …

Jeden chlápek u soudu žaloval druhého pro ublížení na zdraví při srážce auta s jezdcem na koni . Obhájce se postiženého ptá: „Je pravda, že na místě nehody jste policistovi řekl, že jste se nikdy v životě necítil lépe?“ „Ano, to je pravda.“ „Tak proč teď viníte mého klienta, že …

V soudní síni: „Jak jste zabil svou ženu?“ „Kladivem.“ Z publika se ozve: „Ty svině!“ Soudce: „Tady rozhoduje soud a ne vy!“ Z publika: „Já nerozhoduji, ale minulý týden jsem si byl u něj dvakrát kladivo půjčit a on mi tvrdil, že žádné nemá.“

U soudu: „Poznáváte ten budík?“ „Ne!“ „Odveďte ho.“ Druhý den: „Poznáváte ten budík?“ „Ano.“ „No vida, a kde jste ho viděl?“ „Včera jste mi ho ukazoval!“

„Obžalovaný, povstaňte! Jelikož se v zákonech této republiky nevyzná už ani prase, můžete si výši trestu vytočit na kole štěstí.“

„Proč tu vlastně sedíš?“ „Kvůli závisti.“ „A kdo ti záviděl?“ „Konkurence. Národní banka. Vyráběl jsem bankovky skoro tak pěkné, jako ona.“