Zločiny

„Obžalovaný, povstaňte! Jelikož se v zákonech této republiky nevyzná už ani prase, můžete si výši trestu vytočit na kole štěstí.“

„Proč tu vlastně sedíš?“ „Kvůli závisti.“ „A kdo ti záviděl?“ „Konkurence. Národní banka. Vyráběl jsem bankovky skoro tak pěkné, jako ona.“

Prosím, aby obžalovaný řekl, jestli je vinný nebo nevinný!“ „Nejsem vinný!“ „Máte alibi?“ „A co je to alibi?“ „No viděl vás někdo když se stala ta krádež?“ „Chválabohu nikdo.“

Zloděj vyloupí banku, vezme dva muže jako rukojmí a ptá se prvního: „Viděl jsi mě, jak vykrádám banku?“ Muž odpoví: „Ano.“ Zloděj jej okamžitě zastřelí. Potom se ptá druhého muže: „Tys mě taky viděl, jak vykrádám banku?“ Muž odpoví: „Já ne, ale moje žena tě viděla. A řekla to tchýni!”

Kohn sedí na pryčně, Roubíček přechází po cele. Kohn nevrle povídá: „Roubíček, jestli si myslej, že když choděj, že neseděj, tak se sakra mejlej.“

Jste obžalován, že jste poškozeného dvakrát uhodil pěstí do hlavy. Chcete něco dodat?“ „Ne, myslím, že mu to už stačí…“

Trestanec utekl z věznice, kde byl držen po celých 15 let. Při útěku narazí na dům a vloupá se do něj. V posteli najde mladý manželský pár. Vytáhne muže, sváže ho na židli a přiváže ženu k posteli. Lehne si k ní do postele, políbí ji na krk, pak vstane …

Soudce se ptá obžalovaného: Pane obžalovaný, odehrálo se vloupání tak, jak ho popsala obžaloba?“ „Ne, ale musím říct, že jejich metoda vůbec není k zahození.“

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí: „Paní Čermáková, znáte mne?“ „Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že …

Přišel nový mukl do díry a spolubydlící se ho vyptávali kolik vyfás a za co, na to on že vyfás dvacet let kvůli slepicím. Všichni se diví že to není možné a nový to vysvětlí: Podříznul jsem starou a zakopal na zahradě a ty zatracený slepice jí vyhrabaly.