Bezdomovci a žebráci

Bezdomovec mávne na blížící se popelářský vůz a loučí se s kamarádem: „Tak se měj – už mi to jede!”

Bohatý pán dal na ulici do ruky žebrákovi pětitisícikorunu a dobrosrdečně pravil: „Kupte si za to pořádné oblečení a dejte se trochu do pořádku, příteli.” „Jen to ne!” zděsil se žebrák. „To by mě úplně zruinovalo!”

Proč je všude tolik bezdomovců? Slyšeli, že lidé vyhazují peníze.

Bohatá dáma se po krátké aférce loučí s bezdomovcem a její poslední slova, když mu dává košem, jsou tato: „Nezlob se, ale nemohu své city investovat do takového pochybného individua, jako jsi ty…” „No dobře,” vyčítá jí skleslý pobuda, „ale do pochybných podniků své peníze investovat můžeš, viď?!”

Dva bezdomovci se ráno probudí a jeden při pohledu na druhého zaraženě poznamená: „Ten vyhozený zelný salát jsme včera asi neměli jíst!” Druhý se koukne do kusu skla opodál, zamyšleně se vrátí k společnému nocležišti, rozhlédne se a potom se rozesměje: „V tom kontejneru byla zelená barva!”

Na policejní stanici přivedou v noci dvě podezřelá individua s plnými igelitkami cigaret a hned s nimi zahájí výslech. „Takže, kde bydlíte?” ptá se policista prvního chlápka. „Já? Nikde.” „No a vy?” obrátí se muž zákona na druhého. „Já taky nikde – my jsme sousedi!”

Bezdomovec máchá na pracovním úřadě čokoládou a vzteká se: „Jak to, že mi nevěříte, že jsem student?! Vždyť vám přece ukazuju studentskou pečeť!”

Na úřadu práce: „Jméno?” „Radim Pařízek.” „Adresa?” „Bezdomovec.” „Číslo domu?”

Bouchá žebrák na dveře a ptá se: „Neměla byste kousek dortu pro člověka, co už dva dny nejedl?” „Nestačil by kus chleba?” „Nestačil, já mám dnes narozeniny!”

„Já nikdy žádné auto neměl,” vypráví kamarádům z ulice starý bezdomovec, „tak se těším, že mě aspoň do té márnice odvezou.”