Bezdomovci a žebráci

Bezdomovec má dva koně. Jeden je bílý a druhý černý, pořád si je plete. Jeden den si vezme metr, změří si je a vykřikne: „Jééé, tady tenhle je o dva centimetry vyšší!”

Rozčiluje se jeden nepříliš úspěšný žebrák: „Dejte mi sem toho blbce, co řekl, že deseťáky přinášejí štěstí!”

Zřízenec v psím útulku vyhání z areálu bezdomovce: „Ne, vás sem ani při nejlepší vůli vzít nemůžeme!”

Povídá jeden houmlesák druhému: „Ty, víš, co je to zemětřesení?” „No, co?” „Když se sebe třesu blechy.”

Zemřel bezdomovec a jeho syn, rovněž bezdomovec zdědil korunu českou.

K bezdomovci přistoupí pán středních let: „Příteli, měl bych k vám takovou prosbu. Vybíráme se ženou popelnici před dům, nemohl byste nám poradit, když jste ten vyběrač popelnic?”

„Dneska jsem vypral, osprchoval jsem se…” chlubí se bezdomovec kamarádovi. „Neříkej, jak jsi to dokázal?” „Já ne, to všechno déšť.”

Jak se říká v santusáckém dialektu vyhozené záchodové míse? Veřejné WC.

„Já mám prostě smůlu,” stěžuje si bezdomovec. „Celý život vybírám koše a ještě nikdy jsem u žádné autobusové zastávky nenašel čtyřlístek!”

Paní Konrádová už delší dobu sleduje upraveného muže v kvádru, který vybírá z košů autobusové jízdenky. Jde k němu a opovržlivě se zeptá: „Máte to zapotřebí, hrabat se tu v popelnicích?” „Mám – všechny ty lístky si dám do nákladů!”