Zločiny

„Můj manžel má velmi sedavé zaměstnání. Před nedávnem ho pustili, ale jde sedět zase.”

Vyšetřující soudce k obžalovanému: „Není vám hanba, ve vašem věku krást auta?” „Pane soudce,” upírá na něj stařík psí oči, „když za mých mladých let ještě žádná auta nebyla!”

„Spíš než se opláchnout,” stěžuje si dozorci vězeň, „bych potřeboval upláchnout!”

Jak poznáte nastydlého policajta? Utírá si nos ručníkem.

Jede děda na kole a vůbec nešlape. Pozorují ho dva policajti a když už jede delší dobu do kopce, zastaví ho a zeptají se: „Jak to, že jedete na kole a nemusíte šlapat?” „Víte, mě tlačí boty!”

Telefonát: „Haló, to je policejní stanice? Měl bych dotaz. Neutekl dneska z blázince nějaký chovanec? No, proč se ptám? Protože mi dneska v noci někdo unesl moji starou!”

„Není vám trapné psát tomu lumpovi, zloději a darebákovi Vážený pane?” „A jak ho mám oslovovat?” „Vážený kolego!”

Zastaví policajti před polorozpadlým činžákem a rozhlašují ampliónem v oknech pokukujícím cikánům: „Tohle jsou holobyty!” Dežo se ozve: „No a?” „No tak se musíte oholit, občané!”

Policisté při vyšetřování velkého leteckého neštěstí, při kterém to plně osazený Airbus napálil do paneláku, došli k následujícímu závěru: „Kdyby město uhnulo, k žádné katastrofě nemuselo dojít.”

„Pane strážníku,” upozorňuje chodec, „máte jednu ponožku zelenou a druhou červenou.” „To je zajímavé,” zamyslí se policista, „ještě jeden zrovna takový pár mám doma.”