Zločiny

Policista, který dohlíží na hladký průběh pohřbu známé osobnosti, již delší dobu sleduje smutnou stařenku kráčející v čele průvodu. Když spustí hudba a rakev s nebožtíkem je slavnostně spouštěna do hrobu, stařenka se usedavě rozpláče. Policistovi jí je líto, a tak se ji snaží utěšit: „Neplačte, vždyť tak krásně hrajou!”

Policistka komentovala svou svatbu se zadrženým dizidentem takto: „Když jsem ho dostala, tak jsem si ho vzala.”

„Proč jste nevolala o pomoc, když vás ten úchylák obtěžoval?” ptá se napadené mladé ženy udivený policista. „Byla jsem tak vylekaná, že jsem si nemohla vzpomenout na číslo!”

Naší čtvrtí pravidelně každou celou hodinu projíždějí policisté. Je to jedna z těch vzácných mála minut ticha za celou noc.

Dva právníci šli na večeři. Poručili si každý kávu a vytáhli sendviče. Servírka přiběhla a povídá: „Pánové, tady nesmíte konzumovat vlastní potraviny!” Oba právníci se na sebe jen podívali, pokrčili rameny a vyměnili si sendviče.

U soudu: „Víte, jak se jmenuje tento muž?” „Petr Hašek a bydlí přes ulici, Jeseniova 1729.” „A viděl jste ho už někdy?” „Ne.”

Policajt přistihne v parku muže, jak uhodil manželku do hlavy. Ženáč se brání: „Ale žádné přepadení, normálně jsme si tu dali rande. Říkala, že je škoda, že nejsou vidět hvězdičky, tak jsem jí tou větví aspoň navodil iluzi…”

„Mohl byste mi říct, jak ten útočník vypadal?” zeptal se policista, když pomáhal potlučenému muži na nohy. „Ale ovšem,” odvětil muž. „Zrovna jsem mu to říkal, když mě začal mlátit!”

Stojí dva policajti na kolejích nad mrtvolou chlapa, který má ujetou hlavu, a jeden povídá: „No jo, to je pan Hlavsa, starej sklerotik. Chtěl si poslechnout, jestli jede vlak a zapomněl, že je hluchej jak poleno!”

Policista: „Dýchněte! A ještě jednou!” „Proč?” „Velmi mi voní váš dech!”