Život

Tři stádia dospívání člověka: 1. Věří v Mikuláše. 2. Nevěří v Mikuláše. 3. Je Mikulášem.

„Prosím tě, mohl bys mi na záda narýsovat fixou čtverec 10 x 10?” „Děkuji.” „Prosím tě, označ políčka vertikálně písmeny a horizontálně čísly.” „Děkuji.” „A prosím tě, nemohl bys mě poškrábat ve čtverci D8?”

Jede chlap po ulici na kole a chodec na něj volá: „Hej, pane, drnčí vám blatník.” „Cože?” „Drnčí vám blatník!” „Cože?” „Drnčí vám blatník!” „Cože? Já neslyším, drnčí mi blatník!”

„Na této fotografii jsou mi tři roky.” „A to už jste měl pleš?” „Ale ne – víte – držíte tu fotku vzhůru nohama!”

Jednovaječné dvojče zvedne telefon a ze sluchátka na něj spustí: „Ahoj, tak co, jak jde život? Co pořád děláš?” „No,” zamyslí se dvojče, „a kdo vůbec volá?” „Ty mě fakt nepoznáváš?” „Ne, opravdu ne.” „Tak se podívej do zrcadla.”

„Pane Hromádka,” zajímá se pošťačka, „proč vás vyhodili z práce?” „Kvůli kašli.” „Jak to?” diví se drbna. „Za to, že jste nemocný, přece nemůžete.” „No jo, ale já jsem kašlal na práci!”

„Pane,” nachomítne se ke kolemjdoucímu pan Vaněček, „jsem rád, že vás poznávám!” „Ale já vás neznám,” namítne muž. Pan Vaněček si ho chytne za šos: „Jenže já poznávám ten kabát, co mi před týdnem ukradli v hospodě!”

Doručovatelka zvoní u paneláku: „Pane Horáček, máte tu poštu.” V mikrofonu se ozve samolibý hlas: „Jestli je to červená složenka, tak přijdu!”

„Jsem proti vám,” řekl svému vzoru a odmlčel se, „… úplná nula.”

Myslel jsem, že hůře být nemůže. Ukázalo se, že jsem měl nedostatečnou fantazii.