Válka

Reportér se ptá domorodce: „Jak jste vlastně vyhráli tu občanskou válku?” „No to víte! To musíte mýt moderní výbavu. Napříkla Kábétéčka, Débétéčka a Débétéeneseltéčka.” „A to je co?” „Kábétéčka jsou krátké bambusové tyče, Débétéčka dlouhé bambusové tyče a Débétéeneseltéčka jsou dlouhé bambusové tyče na srážení letadel.”

„Pane majore, můžu se vás zeptat, jak letí granát po výstřelu?” „Samozřejmě, jen se ptejte!”

Nejnovější zpráva z amerických vojensko-vědeckých kruhů oznamuje, že americká armáda zastavila vývoj nové, revoluční proti-protiraketové rakety. Totiž, ta pitomá věc se pořád sama sestřelovala.

„Majore Vejvrtko, s radostí vám mohu sdělit, že jste povýšil,” oznamuje vojákovi velitel. „Opravdu? Myslíte to vážně?” diví se zaskočený zaměstnanec vlasti. „Naprosto – při poslední zdravotní prohlídce jste měřil 188,7 centimetru a dnes už 188,9.”

Dva vojíni rozebírají bombu. „Co když vybuchne?” děsí se první. „Nevadí, mám ještě jednu,” uklidní ho druhý.

„Pořád jsem nic nestíhal,” vypráví pilot, „ale to by se teď mělo změnit.” „Začínáš na sobě pracovat?” vyzvídají kamarádi. „Ne, ale dostal jsem stíhačku.”

Smutný vojáček přijde do hospody, objedná si velkého panáka, číšník ho donese, voják ho do sebe kopne a objedná si dalšího. Zase ho kopne do sebe a číšník říká: „Copak, copak, vypadáte nějak smutně, vojáku? Stalo se něco?” „Ale stalo,” řekne smutně voják. „A co?” naléhá číšník. „No dneska jsme …

Ptali se pamětníka někdejších bojů, proč osvobozující vojska přecházela právě u Dukelského průsmyku. Pamětník se zamyslel: „Mám dojem, že ten útok tenkrát sponzorovala Dukla Praha…”

Velitel vytýká svému podřízenému: „Poslechněte, ale vy máte při těch střelbách opravdu mizernou mušku!” „No vidíte, a potom se mám trefit!” oponuje vojín.

„Můj děda se při bojích o Dukelský průsmyk strašně nadřel,” říká spolužákům Jirka na hodině dějepisu. „A víš, Jiříčku,” ptá se paní učitelka, „u jaké zbraně děda sloužil?” „On žádnou zbraň, paní učitelko, neměl, on byl hrobníkem!”