Škola

Ve třídě se děti baví o svých prarodičích. Děti si povídají o tom, jak žili, co dělali, kde byli. Na řadě je Pepíček, který říká: „Paní učitelko, můj dědeček měl strašnou smrt, on zemřel v koncentračním táboře.” Učitelka na to: „To je strašný, Pepíčku, tvůj dědeček byl opravdu hrdina. A …

Nastoupí nová, mohutně vyvinutá paní učitelka a ptá se žáků, co by chtěli být. První: „Automobilový závodník.” Druhý: „Vědec.” Třetí po ní sjede očima a s povzdechem povídá: „Já bych chtěl být dospělý!”

Francouzská revoluce je srdeční rytmus Francouze.

Učitelka se ptá dětí ve škole, kolik si myslí, že je jí let. Přihlásí se Pepíček a říká: „Prosím, je vám čtyřicet čtyři.” „Ano, Pepíčku, správně. Ale jak jsi na to přišel?” „Docela jednoduše, paní učitelko. U nás v baráku bydlí jedna dvaadvacetiletá a říkají o ní, že je poloviční …

„Interesse je zájem,” zlobí se na zaměstnance ředitel pobočky jedné němecné firmy, „naši společníci mají zájem, ne hlavní jídlo!”

Průvodce provádí rošťárny.

Běhá po třídě a zvrací židličky.

„Proč si myslíš, Pepíčku, že by v Asii neměli mít žádné větší hory?” „Protože tam jsou všichni takové přízemní postavy.”

Mám horolezeckou rýmu – každou chvíli se spouští.

Když zavaříme ovoce, je to komplot.