Škola

Ze žákovské knížky: „Házel křídami po stěnách a poškodil malbu.”

„Na kolik jsi udělal zkoušku?” „Za tři.” „A nešlo to lépe?” „Šlo by, uvažoval jsem, že bych to udělal za jedna, ale pak jsem se spokojil s trojkou a ušetřené peníze jsem raději propil.”

Povzdechl si za pěkného letního počasí student: „To je k zlosti, když nejsou na nebi žádné mraky, máme mraky učení.”

Ze žákovské knížky: „Ve třídě snědla výzdobu vánočního stromečku.”

Poté, co Honzík nakreslí o výtvarné výchově vlajku tvaru melounu, zeptá se ho učitelka, jestli už někdy nějakou vlajku viděl. „Viděl,” přitaká hoch, „když jednou byla veliká vichřice a nějaká dlouhovlasá holka si zapomněla skřipec!”

„S tím vaším běháním po chodbách už bude asi brzo ámen,” prozrazuje potřeštěným spolužákům Ruda, „proslýchá se, že na vás nasadí Kobru 11.”

Zmiňovat se je, když se z vás stává mina.

Ze žákovské knížky: „Opakuje výroky dospělých, s úmyslem zesměšňovat.”

Ze žákovské knížky: „Na tabuli dělá srdíčka a když vtrhla do třídy učitelka přírodopisu a ptala se komu, odpověděl: Tobě určitě ne, krávo!”

„Bojím se, že budu nemocný,” svěřuje se matce Karel. „Něco tě snad bolí? Cítíš se nějak nesvůj?” „To ne, ale paní učitelka mi na slohu říkala, že mám slovního parazita!”