Škola

„Kolik ti je let?” ptá se paní učitelka Libora. „Deset, ale mohlo mi být víc, kdyby táta nebyl tak nesmělej…”

Skončí přestávka. Ředitel vejde do třídy a zjistí, že tam chybí učitel. Jen hlouček žáků se tísní v rohu místnosti. „Co právě probíráte?” zeptá se, přičemž má v úmyslu svého nezodpovědného podřízeného zastoupit. „Prosím, paní učitelku,” odpoví děti. „Lojzík ji totiž tak vytočil, že omdlela…”

„Paní učitelko, proč čápi na zimu odlétají?” „No přece kvůli žábám.” „A proč odlétají žáby?”

Ze žákovské knížky: „Ohrožoval spolužáka židlí.”

„No, mladý muži, co si ode mne přejete?” ptá se profesor studenta medicíny, který k němu přišel na konzultační hodinu. „Ale, pane profesore, přece jste si mě sám zavolal!” „Aha, tak to jste vy, ten uzel na kapesníku.”

Táže se otec jednoho ze žáků paní učitelky, která je zkrátka kus: „Mohl bych u vás zůstat někdy po škole?”

Paní učitelka se ptá dětí, co nejvíc chutná jejich zvířátkům. „Naše kočička je na mlíčko,” říká Alenka. „Výborně, Alenko.” „Náš pejsek je na kosti,” povídá Lojzík. „Výborně, Lojzíku.” Na řadě je Pepíček: „Naše slepice jsou našrot!”

Učitelka napsala malému raubířovi do žákovské: „Bouchl ve třídě petardu.” Otec jí odepsal: „Hlavně že nebije spolužáky.”

Studenti na gymnáziu měli za domácí úkol dívat se večer na historický film, který pojednával o období, co zrovna probírají. Učitel si pak vyvolá k tabuli blonďatou Elišku a ať povídá, co shlédla. „No, ehm,” namáhá si marně své odumírající mozkové buňky lajdačka. „Tak, film vyprávěl, vyprávěl příběh jednoho, ehm, …

Z žákovské knížky: „Hrál si se sousedovým sáčkem na papuče.”