Muži a ženy

„Miluješ svoji manželku?” „Samozřejmě. Copak se k ní mám chovat hůř než k ostatním ženám?”

„Tak ty máš za manžela taxikáře? To je báječné, ne. Můžeš s ním jet, kam chceš, a vůbec nemusíš platit.” „No jo,” povzdechla si, „ale jenom mě sveze a nic víc…”

Paní říká manželovi: „Pepo, nečti mi pořád u jídla – já pak nevím, jestli nadáváš na noviny nebo na jídlo!”

Manžel v poslední době podléhal často svodům kamarádů a vracel se domů pozdě a v povznesené náladě. Ženě se to nelíbilo a pořádně mu vycinkala. Vynutila si slib, že už se to opakovat nebude. Jenže… kamarádi jsou holt kamarádi. A jak tak jde po půlnoci domů a snaží se být …

Chlap vyhazuje manželku z domu. Zvědavá sousedka na to kouká a hlasitě poznamená: „No toto! Co to má znamenat?” Muž na ni volá: „Moc se nestarejte, paní Mráčková. Jenom dělám jarní úklid.”

Jedna ženská byla tak žárlivá, že když manžel jednou přišel domů a ona mu na oblečení nenašla ani jeden cizí vlas, začala nadávat: „Ty mizero! Tak ty mě budeš podvádět s plešatou?!”

V metru se potkají dva známí a jeden nadhodí: „Tvoje žena se prý utopila. Tos ji nemohl zachránit?” „Vždyť já neumím plavat,” brání se vdovec, „a ona byla uprostřed vany!”

Svěřuje se pan Karbaník příteli: „Nikdy jsem nepochyboval o věrnosti své ženy, dokud jsme se nepřestěhovali z Pardubic do Brna.” „A co se stalo v Brně?” zajímá se kamarád. „Zjistil jsem, že je tam ten samý poštovní doručovatel jako v Pardubicích!”

Ptá se kamarád kamaráda: „Víš, kterým ženách se říká, že jsou novinářky?” „Ne. Kterým?” „Těm, kterým při milovaní musíš nejdříve zakrýt tvář novinami!”

Proč je chlap jako sněhová bouře? Protože nikdo neví, kdy to přijde, kolik centimetrů přinese a jak dlouho to bude trvat…