Muži a ženy

„Pamatuješ, jaký byl strašný mráz ten den, kdy jsi mě požádal o ruku?” „Pochopitelně, ještě dnes se třesu, když si na to vzpomenu!”

„Utekla ode mě žena.” „Tak si kup láhev žitné a utop v ní svůj žal.” „To se nepodaří.” „Nemáš peníze?” „Peníze mám, ale žal ne.”

„Do prčic! Už zase lije!” rozčiluje se za volantem pan Vachoušek. Manželka ho mírní: „Nerozčiluj se, alespoň se na silnici zarovnají díry.”

„Drahý, maminka by potřebovala od stomatologa dva zlaté zuby.” „Ano. Jeden seshora, druhý zdola, ale hlavně – svařit k sobě!”

„Drahoušku,” špulí rty manželka, „jak vypadám s tou růžovou rtěnkou?” „Jako tvůj zadek, drahá.”

„Slyšel jsem, že manželé, než odpoví na nepříjemný dotaz manželky, mají počítat do deseti.” „Také jsem slyšel a zkoušel jsem to. Sousedé se dodnes domnívají, že jsem celé dny doučoval děti matematice.”

Manžel vyvolává v temné komoře fotky. Manželka přes dvëře: „No to si dovedu představit, jaké to jsou fotky, když se s nimi musíš zavírat do takové tmy.”

Milenec vyskočí z pátého patra a modlí se: „Když přežiju, už nikdy nepodvedu svou manželku, nebudu pít, kouřit, chodit do hospody a se vším budu manželce pomáhat!” Dopadne do velké zavěje, vstane nedotčen, otřepe se a povídá: „To je zajímavé, kolik blbostí člověka za tu chvilku napadne!”

Chlap se vrací s manželkou z hospody: „Teď už to holt, milá ženo, nepůjde, abychom chodili každej večír do hospody! Musíme se, holečku, pořádně uskromnit!” „Hmm, a jak se chceš uskrovnit?” „No jak? Snadno! Ode dneška budu chodit do hospody sám!”

Kamarádka volá kamarádce: „Jak se daří?” „Výborně, jsem napůl těhotná.” „Jak to?” „Víš co – zavolej za hodinku, trochu mě to rozptyluje.”