Muži a ženy

„Domácnosti vládneme rovným dílem,” chlubí se přátelům pan Malý. „Třeba včera – manželka se pustila do pečení, já se pustil do koláče!”

Ptá se muž: „Bože, proč jsi učinil ženu tak krásnou?” „Abys ji mohl milovat!” „Ale Bože, proč jsi ji učinil tak hloupou?” „Aby ona mohla milovat tebe!”

„To snad má být grog?” svraští Pepa s opovržením čelo nad slabou tekutinou. „No,” povídá bojovně paní Kalianková, „a co jiného by to mělo být?” „Tak už se nezlob,” ustupuje manžel, „vidíš, že jsem to hned uhodnul.”

Kamarádka volá kamarádce: „Co děláš, Evo?” „Teď zrovna vypisuju složenky.” „Vážně? Vy se budete na něco skládat?”

„Doslechl jsem se, že tvoje manželka se uzdravila. Po dvouleté úplné ztrátě hlasu zase hovoří. Je to pravda?” „Je! No a?” „A jak se nyní cítí?” „Bezvadně. Ztrátu za první rok si už předevčírem vynahradila!”

„Moje tchyně je anděl,” chlubí se v krčmě Josef. „Ty se máš,” závidí mu Láďa, „ta moje ještě pořád žije!”

„Taky bys mohl jednou otevřít dveře ty, to tě nezabije!” rozčiluje se na válejícího se manžela paní Nová. Chlap se teda neochotně zvedne, otevře dveře… A stojí tváří v tvář smrtce!

Chlápek jde na policii, že se mu před měsícem ztratila manželka. „To ale jdete pěkně pozdě,” vynadá mu strážník, „teď už žádnou pachovou stopu nenajdeme!” „No právě,” s klidem odvětí manžel, „já jdu pozdě proto, abych měl jistotu, že už ji nenajdete!”

Nejkratší vtip: Chytrá žena.

„Myslela jsem, že bude dneska umyté okno, a hovno,” rozčiluje se manželka. „Okno umyju zítra, ale že umyju hovno, s tím teda nepočítej!”