Jídlo, pití a neřesti

„Uvědom si, že pivo je můj tekutý chleba!” „Aha, tak už chápu, proč se vracíš domů až ráno spolu s pekaři!”

„Co znamená ta moucha v mém talíři?” „To nemohu vědět, pane! Jsem vrchní – a ne věštec!”

Jak okomentoval ředitel výrobny ochucených vod nehodu, při níž byla do limonád omylem přidána kyselina sírová namísto kyseliny citronové? „Kyselina jako kyselina.”

Turista nadšeně vstoupí do restaurace s názvem Jako u maminky, ale jídlo je strašné. „Mělo to tu být jako u maminky,” vyčítá při placení servírce. „Ach tak, zapomněla jsem. Posaď se rovně! Nemlaskej! A lokty ze stolu!”

„Máte problém s alkoholem?” „Ne, to má moje žena.” „Vaše žena?” „Ano. Vždy, když přijdu domů opilý, dostane záchvat.”

Dej člověku rybu, a bude sytý celý den. Nauč člověka lovit ryby – a bude celý den sedět u řeky a pít pivo.

Sedí doma u stolu manžel, červenou bambuli místo nosu, a manželka, že je hned jasné, proč pije. Žena se ho zrovna ptá: „Prosím tě, co ty na tom pivu vidíš?” „To víš, řeknu ti to a začneš pít taky!”

„Pijete?” „Zřídka – čtyřikrát za rok. Ale vždy tři měsíce v kuse.”

Pan Nejezchleba přijde domů ze šichty v uhelném dole, rozpálený jak saharský písek a hned ve dveřích uhodí na tu svoji: „Ančo, já jsem dnes celý takový rozehřátý, dej mi…” „Nemůžu, Karlíčku,” nenechá ho domluvit Anča, „dnes mi nějak není dobře.” „Ale Aničko, já mám hroznou chuť na…” „Karlíčku, nemůžu, …

„Pane vrchní, mohl byste nám nabídnout něco osvěžujícího?” prosí hosté. „Samozřejmě,” odvětí vrchní a otevře jim okno.