Jídlo, pití a neřesti

„No teda, tys ale zhubla!” „Přišla jsem na to, že mne muž podvádí, tak se trápím.” „No tak se s ním hned rozveď!” „Nemůžu, ještě potřebuji shodit tak tři kila.”

Opilý muž zastaví u domu a začne močit na stěnu. Vykloní se domovnice a volá na něj: „Nemočte na tu stěnu, nebo sleze brizolit!” „Jen ať si sleze, dostane po hubě!”

Povídají si dva známí a jeden povídá tomu druhému: „Tak si představ, chtěl jsem udělal knedlík, tak jsem se podíval do kuchařky. Psali tam krájejte tři dny staré housky.” „No a…? „Ále, už jsem jich měl plnou vanu a ještě jsem nekrájel ani den.”

„Ahoj, Jardo, jak se ti líbí práce v lihovaru?” „Ujde to! Nejraději dělám zmetky, protože to si pak vypiju.”

V restauraci: „Mám v polévce mrtvou mouchu!” „Ano, ona totiž nesnáší horkou vodu.”

„Pane vrchní, už hodinu se pokouším rozkrojit tento řízek!” „Nemusíte spěchat, máme otevřeno celou noc.”

V restauraci volá pán na druhého: „Dobrý večer, příteli!” „Nemám pocit, že bychom se znali.” „Ale ano, oba jsme tady včera večeřeli.” „No a?” „Nebyl bych vás poznal, nebýt toho deštníku, co máte na židli.” „Haha, včera jsem tenhle deštník neměl.” „Já vím. Měl jsem ho já!”

Pan Novák se topil, vytáhli ho a oživili. Když otevřel oči, říkají mu: „Kdybychom do tebe nenalili sklenici slivovice, byl bys už nebožtík!” „Mám já to smůlu, dostanu se zadarmo ke chlastu a musím být v bezvědomí!”

„Pane číšníku, mám v polévce mouchu!” „Ano, pane, to je v pořádku – menu dne je mouchová polévka.”

„Stal se ze mě špičkový politik,” chlubí se přátelům Adam. „Podívejte, jaké mám špíčky!”