Jídlo, pití a neřesti

Na verandě sedí dva chlapi. Jeden tomu druhému podá flašku: „Na, dej si!” Druhý ji uchopí a ucukne: „Vždyť to pálí!” První na to: „Jo, promiň. Zapomněl jsem ti říct, že je to pálenka.”

V hospodě: „Pepo a co my dva bychom vlastně byli, kdybych já spal s tvojí starou? Švagři, zeti, příbuzní?” Pepa se zamyslí, chvíli mlčí, a pak povídá: „Kvit!”

Ráno po bujaré noci si jeden stěžuje: „Teda, dnes ráno dávali v zrcadle takový hrozný pořad!”

Host volá vrchního. Ten přispěchá a hned chce inkasovat: „Platit? Prosím, co jste měl?” „Malé pivo a velkou trpělivost, pane vrchní!”

„Tenhle host chce nalít zadarmo, vezměte ho s sebou,” stěžuje si číšník. „Ale proč, u nás taky zadarmo nenaléváme,” ujišťuje ho policajt.

Přijde manžel domů, opilej jak doga – manželka už v posteli. Jak se tak motá, převrhne čínskou vázu a sedne na ni… Šáhne si dozadu – a má ruce od krve. Co mu zbývá – vezme náplasti, a přelepí si celej zadek. Ráno ho manželka kárá: „Že jsi přišel domů …

Co je to žraločí dieta? Když člověk drží hladovku tak dlouho, dokud nevypadá, jako by ho ohryzal žralok.

„Chlapi, představte si, co se mi včera stalo,” povídá štamgast Horáček. „Vyjdu před hospodu a proti mě moje stará, poulí oči, smrdí a řve. Jdu blíž a on je to traktor.”

Kdy je člověku dobře? Když se ožere a je mu špatně.

„Pane vrchní, v polévce mám kontaktní čočky!” „Kde? Nevidím je.”