Jídlo, pití a neřesti

„Znám tři světové jazyky,” chlubí se v práci kuchtík. „Vážně?” podiví se mistr. „A jaké?” „Hovězí, telecí a vepřový.”

„Já vím, že se má jíst s mírou,” dušuje se tlouštík, „ale já žádného Míru neznám!”

Chlápek si chvíli prohlíží jídelníček a pak zavolá vrchního a zajímá se: „Ta hovězí pečeně je vepřová, nebo kuřecí?”

„Jacku,” ptá se v baru John, „kolik je dvakrát dva?” „Čtyři!” „Správně. A kolik je třikrát tři?” „Devět!” Načež John vytáhne pistoli a Jacka odstřelí. Barman se diví: „Proč jsi to udělal? Vždyť ti nic neudělal.” „Jak to, že ne? Moc věděl!”

Stěžuje si chlápek: „V mládí mě vyhazovali ze školy, teď zase z hospody!”

Paní zkusila jednou upít ze skleničky svého manžela trochu něčeho ostřejšího. „Brrr…” otřásla se, „to je odporné.” „Tak vidíš a přitom mi pořád vyčítáš, že piju pro potěšení.”

„Drahá, proč stříháš ty makarony na různé délky?” „Ale miláčku, chtěl jsi přece, abych vařila něco jiného než obvykle.”

„Franto, dnes je tak krásně, že si v hospodě sedneme u okna.”

Zlobí se muž na hospodyni: „Všechno je báječné, až na to, že na těch kolínkách bylo – scedíme a podáváme, a ne sedíme a podáváme!”

„Pane vrchní,” ukazuje host, „tady v jídelním lístku máte chybu – píšete víno ročník 1946 a podle mého ten letopočet měl být napsán u toho kuřete, co jste mi před chvílí přinesl!”