Jídlo, pití a neřesti

„Číšníku, jak to, že v mé polévce plave moucha?” „Nemáte pravdu, pane, moucha neplave, je mrtvá.”

„Barmane, jednoho panáka.” „Čtyřicet korun… díky. Můžete si jít zaskákat před hospodu.”

„Jediné, na co se můžeš stoprocentně spolehnout je, že přijde den tvé smrti,” zafilozofoval v hospodě Jarda. „Nemůžeš,” namítl hospodský, „co když umřeš v noci?”

„Jo, dříve za mnou běhaly davy ženskejch,” chlubí se chlápek kamarádovi u piva. „Kecáš! A jak to, že teď už neběhají?” „Já už jim teď ty kabelky nekradu.”

Novinářka šla takhle po předměstí a všimla si jednoho malého staříka, jak se v houpacím křesle vyvaluje ve slunečních paprscích. Dostala nápad a jde k němu: „Dobrý den, pane. Nemohla jsem si nevšimnout, jak vypadáte spokojeně. Mohl byste mi pro naše noviny prozradit recept na spokojený dlouhý život?” „Kouřím denně …

„Představ si, Karel přestal pít.” „Je to jisté?” „Ano, přečetl jsem to mezi řádky v jeho nekrologu.”

Co je nejzdravější? Rybí mléko.

K hostovi v restauraci přijde číšník s objednanými bretoňskými fazolemi a knihou přání a stížností. „O tu knihu nestojím,” nechá se slyšet zákazník. Číšník ho upozorní: „Ještě jste neochutnal naše fazole!”

Kluk přijde domů totálně sťatej. Jeho verze: „Přijdu domů, letím na záchod, rozsvítím, vybliju se, zhasnu.” Otcova verze: „Sedím na záchodě, někdo přijde, zhasne, pobleje mě a rozsvítí!”

Obrátí se muž tiše k barmanovi: „Prosím vás, máte tady tak krásný holky, nebo jsem se už tak moc nalil?”