Jídlo, pití a neřesti

Přijde štamgast za barmanem, něco mu chce sdělit, ale nemůže si teďka vzpomenout co. „Tak si dej jednoho panáka,” navrhne barman, „třeba se ti paměť vybaví.” Štamgast to do sebe hodí, ale pořád si nemůže vzpomenout, co barmanovi chtěl, tak tomu nechá čas. Zapovídají se, barman si taky vezme dva, …

V restauraci okřikuje paní syna: „Ty nevíš, že je to neslušné, žvýkat ve společnosti?” „Ale vím,” hájí se klučina, „jenže to by nám nesměli přinést takové flaksy!”

Chlapík si po obědě v restauraci prdne. Strašně se stydí, a tak aby zakryl, co se stalo, trochu zavrže židlí. Nahne se k němu chlapík odvedle a říká: „Úplně jiný zvuk, co?”

Ke stolu si přisedne Tarzan a jeden štamgast se ho se zájmem vyptává: „Kdo je tvůj nejlepší přítel, frajere?” „Opice,” odvětí opičí muž. „A víš, že moje taky?” zaraduje se ožrala. „Já mám opici každý den!”

Pan Novák volá do restaurace: „Dobrý den, můžu si zamluvit stůl?” V restauraci: „Bohužel, mi tu stoly neprodáváme!”

Jak se pozná absolutní alkoholik? Bere si pivo i na záchod.

Jde Johnny Wolker parkem a slyší: „Ne, ještě mi ho tam nedávej! Já ho naposled políbím, já ho naposled pohladím.” Odhrne křoví a vidí, jak dvě stařenky pohřbívají kocoura.

Kdysi dávno byla v jedné hospodě na Valašsku napsána na stěně tato neuvěřitelná definice: „Čím víc piju, tím víc se mi třesou ruce, čím víc se mi třesou ruce, tím víc vylévám, čím víc vylévám, tím méně vypiju. To znamená, že čím víc piju, tím míň vypiju.”

Nad ránem budí policista opilce na ulici. Opitý muž se otráveně ptá: „Kde to jsem?” „Štůrova 25.” „Žádné detaily! V jakém městě?”

„Tak už jste si prosím vybral, co budete jíst?” ptá se vrchní hosta, který přemýšlí nad jídelním lístkem. „Ano, pane vrchní, dal bych si ten anglický biftek s opékanými brambory a oblohou, ale prosil bych jen poloviční porci.” „Velmi lituji, pane, ale naše porce už nejsou dále dělitelné…”