Jídlo, pití a neřesti

U oběda: „Chrchl, chrchl… Flus! … Pardon, ta omáčka byla moc řídká!”

Číšník se ptá hosta: „Dáte si kávu se smetanou nebo bez?” „Co blázníte, člověče, proč bez?” diví se zákazník. „Nejsem vegetarián!”

„Miláčku, nepůjdeme spolu na romantickou procházku?” „A to si ta piva nemůžeš koupit domů?”

Bouchač srovná v baru na hromadu tři přiožralé frajery a omlouvá se: „Pánové, to byl jenom podmíněný reflex – já jsem v podmínce…”

„Svíčková už, pane, bohužel není,” oznamuje vrchní. „Došly vám svíčky, že ano?” vtipkuje host. „Ne,” odvětí vrchní, „zápalky.”

„Nepotřebujete drobné?” ptá se číšníka vrchní. „Jen to ne! Když nemám drobné, lidi dávají větší dýška.”

„Pane číšníku,” oznamuje štamgast, „ve vaší hospodě se cítím jako doma.” „To nás těší,” mne si ruce čísník, „a z čeho tak usuzujete?” „Ani u vás si mě nikdo nevšímá, když křičím, že mám hlad!”

Číšník nese hostovi jídlo. „Co to je?!” zlobí se zákazník. „Šiška, čtyři bukvice, zmuchlaný kapesník…” „Ale pane,” namítne číšník, „vždyť jste si to sám vybral – Tajemství Rumcajsovy kapsy!”

Baví se dva v hostinci: „Co bys dělal, kdybys byl paroháč?” „Šel bych do lesa.”

„V naší jídelně kaši z pytlíku zaručeně nedostanete,” ujišťuje nové strávníky hospodářka, „tady se dělá z pytle.”