Jídlo, pití a neřesti

„Mohla bys mi, Aničko, říci, proč jsi vegetariánka?” „Protože mám ráda zvířata.” „Tak když je máš tak rada, proč jim ujídáš jejich potravu?”

Host si poručí jedno pivo a číšník přinese evidentního napěněného podmíráka. „Dotočte to, prosím.” „To není třeba, to dojde.” Host po chvíli odchází: „Platím!” „Bude to 7,20 Kč.” Host podává pětikorunu. „Pardon, říkal jsem 7,20!” „To je v pořádku, to dojde.”

Jestli nějaký doktor zastává názor, že nad alkoholem se nedá zvítězit, tak má pravdu jen částečně, protože Valaši s ním hráli nerozhodně…

„Kolik vás stojí posilovna?” „Měsíčně tak pět tisíc korun.” „Tak drahá?” „No to víte, bufet je tam drahý!”

V nádražní restauraci: „Pane vrchní, proč je ten řízek tak malý?” „To aby vám neujel vlak.”

Host v restauraci: „Slečno, teď už potřetí objednávám dort se šlehačkou!” „To je hezké, že vám u nás tak chutná.”

V tramvaji obdivuje opilec účes stažený do ohonu: „Slečno, vy máte ale krásnej ocas!” Ta mu odsekne: „Koukejte, hleďte si svýho, jo!”

Host v restauraci nerozhodně vybírá v jídelním lístku. „Máme výborné hlemýždě,” příjemným hlasem doporučuje vrchní. „Já vím,” odvětí pán. „Včera mě jeden obsluhoval!”

Vrací se takhle nad ránem opilý muž z hospody domů. Když se konečně dopotácí do jedné z ulic, začne hlasitě křičet: „Lidi, lidi, lidi!” Po chvíli polovina ulice v oknech. Najednou to jeden pán nevydrží a křikne: „No tak, co chceš, co tady řveš?!” „Proč nespíte?”

„Chutnala ti ta Fanta?” „Jasně! Proč se ptáš?” „Já jenom, že v ní byla voda na kytky…”