Důchodci

Dva důchodci u sběrných kontejnerů: „Dědo, proč vybíráš ten kontejner?” „No, říkala jsi přeci, že mám někde sehnat plast na myši.” „Ale ne plast, drahý. Past na myši!”

Stařec se belhá o holi zapadlou uličkou. Znenadání ho nějaký vyvrhel popadne za límec a pevným hlasem zařve: „Nasol peníze, dědku!” „Oh, mládenče, když já nemám slánku…”

Děda vzpomíná: „Když jsem byl malý, dala mi maminka 20 korun a poslala mě do obchodu. Přinesl jsem dva chleby, dvě mléka, balíček bonbonů, čokoládu, deset vajíček, koblihu a ještě mi zůstalo na kolotoč. Dnes už to není možné, mají tam plno těch pitomých kamer…”

Už jsem opravdu starej! Mám dva bypassy a umělej kyčelní kloub a koleno, bojuju s rakovinou prostaty, s cukrovkou, jsem napůl slepej, neslyším nic tiššího než startující letadlo, beru čtyřicet různých léků, z kterých jsem malátnej a mám vokna. Demence na postupu, mizernej krevní oběh, v rukách a nohách nemám …

Skleróza je nemoc inteligentů, protože blbec nemá co zapomínat.

Jeden děda si napsal na lístek: „Koupit krys na jedy.”

„Dnes bylo velmi větrno,” konstatuje večer babička. „No aspoň, že jsi to uznala,” říká děda. „Já už si měsíc neprdnu.”

Reportér hovoří se stočtyřletou dámou: „A co je podle vás nejlepší na tom, dožít se věku 104 let?” „Že už nepodléháte nátlaku svých vrstevníků.”

V přecpaném autobuse jedou babička s dědečkem a dědovi najednou začne škroukat v břiše. „Myslím, že budu muset na velkou,” podotkne. „Už jen dvě stanice,” konejší ho babka, „to budeš muset překousnout!” „Tak to teda nevím, jestli to překousnu,” pochybuje šíleně se potící děda. „Víš, nechal jsem si zuby doma!”

Baví se dva staří blázniví dědci: „Nechceš k narozeninám stíhačku?” „Nechci, už doma tři mám. Jednu starou a dvě mladé.”