Děti a mládí

Přijde Pepíček do obchodu a ptá se: „Prosím vás, máte tvrdý rohlíky?” „Máme.” „Dobře vám tak, měli jste je prodat včera.”

Babička domlouvá vnoučkovi: „Pepíčku, neměj velké oči, nebo se nedoplatíš za brýle!”

Přijde chlapeček do lékárny a ptá se: „Paní, vy tady prodáváte rybí tuk?” „Ano.” „Vy svině!”

Pan Mráz svolá domácí poradu: „Co byste řekli tomu, kdybychom na dovolenou letěli k moři?” Po chvilce se Pepíček rozbrečí a maminka se ho ptá: „Pepíčku, pročpak brečíš?” Pepíček: „Protože neumím létat.”

Pepíček je známý ranař. Jednou takhle zmlátí spolužáka a vyrazí mu všechny zuby. Pak povídá: „A teď mi pohlídej čokoládu, sním si ji až později…”

Otec k dospívající dceři: „Upozorňuju tě, holčičko drahá, že jestli nepřestaneš používat moje doutníky, já začnu používat tvoji rtěnku!”

Pošťák zazvoní u dveří. Přijde mu otevřít asi desetiletý špunt, který má v puse zapálený obrovský doutník. Pošťák se zarazí, ale pak se zeptá: „Chlapečku, jsou rodiče doma?” Kluk mu vyfoukne kouř do ksichtu a s klidem procedí: „A co myslíš, vole?”

„Tati! Tati! Máma je moc šikovná!” haleká na dvorku malá Kristýna. Tatínek se vykloní z okna: „Proč myslíš, Kristýnko?” „Vyjela z garáže bez otevření vrat!”

Pavel přinese domů třídní důtku a tatínek, mimochodem policajt, se ho ptá: „Co jsi provedl?” „Vystřelil jsem si z našeho třídního učitele,” přiznává harant. Policajt si oddechne: „Díky Bohu, že zůstalo jen u důtky. Co kdybys, ty pitomče, někoho trefil?!”

„Synáčku, proč pláčeš? Chtěls lodičku? Dostals lodičku. Co bys ještě chtěl?” „Moře!”