Děti a mládí

Prvňák stojí na kraji silnice a čeká. Paní, která jde kolem, se ho ptá: „Na co čekáš? Vždyť nic nejede!” „Čekám, až něco pojede. Máma mi řekla, že smím přejít, až přejede auto!”

„Tati, proč ty, světoznámej vysokoškolskej profesor, kandidád věd s tituly před jménem i za ním, vědec a spisovatel, podepisuješ žákovskou knížku jen třemi křížky jako nějaký analfabet?” ptá se dcera svého otce. „Protože nechci, aby si učitel myslel, že tě má maminka s někým jiným.”

Povídá maminka pětiletému Pepíčkovi: „Té šlehačky se nesmíš dotknout ani prstem.” „A jazykem můžu?”

Zástupkyně v mateřské školce si stěžuje řediteli na nově přijatou absolventku: „Když měla ve městě převést děti, šla kvůli tomu do banky!”

Pepíček ukazuje rodičům: „Tady na kazetě píšou, že Veřejné provozování, kopírování a prodej částí nebo celku této videokazety je trestné. To je zajímavé. Takže když tu kazetu rozlámu na kousky, nesmím žádný z těch úlomků prodat!”

Kluk se vytahuje: „Ty, já jsem sbalil takovou kočku… 90-60-90.” „No, to se ti teda zadařilo.” „To jo. A to jsem zatím popsal jen hlavu!”

„Tati, co je to král parketu?” „To je člověk, který za svobodna leští parkety nohama a když se ožení, tak rukama!”

Ptá se otec dcery: „Maminka se chystá večer někam jít?” „Ano, tati. Chce jít do kina!” „A nevíš, jestli půjdu s ní?”

Jednoho dne se dcerka ptá maminky: „Mami, proč máš některé vlasy bílé?” „To je z tvého zlobení. Pokaždé, když provedeš něco špatného, zbělá mi jeden vlas.” „A mami, proč má babička bílou celou hlavu?”

„Co dělá Pepíček?” „Stojí.” Za 5 minut: „Co dělá Pepíček?” „Dvě sta jí.”