Děti a mládí

Malá uvidí na procházce náklaďák s přívěsem a velmi ji zaujme. Zatahá maminku za rukáv a křičí: „Podívej, támhle jede těhotné autíčko!”

„Musíš papat polívčičku, Petruško,” domlouvá dcerce maminka. „Víš, co bude z děvčat, které nejedí?” „Vím, maminko,” odvětí holčička. „Manekýnky!”

Babička okřikuje při obědě nenažraného Karlíka: „Neber si tolik knedlíků najednou, máš velké oči!” „A ty máš zase velké uši!” odsekne Karlík.

„Babi, proč sis dala vycpat toho kanára?” „Protože jsem ho měla moc ráda, Moničko.” „Ano? Tak to my si tě taky dáme vycpat!”

Táborníci to poslední večer trochu přeženou s pitím a ráno nestačí odbíhat zvracet. Vedoucí se na ně zlobí: „Říkal jsem vám, abyste se sbalili, ne zablili!”

Na zahradě honí malý kluk celkem neúspěšně o rok starší sestru, která s úsměvem uniká a ignoruje jeho nadávky. Tatínek je zarazí a ptá se synka: „Pepíčku, proč Aničku honíš?” „Protože mě štípla!” „Aničko, proč jsi ho štípla?” „Aby mě honil!”

„Naše učitelka neví, co chce!” stěžuje si matce Martin. „Proč myslíš?” zajímá se maminka. „O matematice mi dala poznámku za to, že jsem o hodině mluvil,” vypráví Martin. „A když jsem pak o češtině celou hodinu ani necekl, zase mi dala poznámku. Že nepracuji v hodině!”

Malý Pepánek se v noci vzbudí a vidí, jak z jejich dveří odchází zloděj s plnými taškami. Aby nevzbudil rodiče, tak na něj polohlasně volá: „Prosím vás, nemohl byste ukrást i moje housle?”

Pepíček zazvoní u dveří sousedů. Otevře paní Lambergová a ptá se: „Co chceš, Pepíčku?” „Našel jsem vašeho kanárka.” „Ale Pepíčku, to je kočka,” diví se sousedka. „Já vím, kanárek je uvnitř!”

Hádají se dva sourozenci, jaké jméno dají své nové zlaté rybičce. Sestra chce, aby to byla Péťa, ale bratrovi se to nelíbí a víc by se mu zamlouval Rambo. „No dobře,” řekne nakonec brácha, „tak se jí na to zeptáme.” Nakloní se k akváriu a ptá se rybičky: „Chceš se …