Děti a mládí

Jde Pepíček s maminkou do města a vidí pána bez oka, bez ruky a bez nohy. Pepíček se ptá maminky: „Mami, co to je za Pokémona?”

Pepíček se ptá paní prodavačky: „Máte tady toaletní papír?” „A k čemu ho potřebuješ?” „Na prodej.”

Vyzvídá čtyřletá Anička na mamince: „Mami, jak jsem se narodila?” „To přiletěl čáp…” začne vysvětlovat matka. A holčička jí skočí do řeči: „A já myslela, že jsi mě měla s tatínkem!”

Přijde Pepíček ze školy a říká: „Mami, dneska jsem se jediný z celé třídy přihlásil!” „No to je pěkné,” říká maminka, „a na co se paní učitelka ptala?” „Kdo rozbil okno na chodbě.”

„Pane vedoucí, mně se chce strašně na záchod!” svěřuje se vedoucímu Michálek. „Tak proč si teda neskočíš?” „Když ono je už obsazeno, je tam můj bráška.” „Tak v čem je problém? Klidně si tam skoč. Když je to v rodině, můžeš si klidně sednout vedle něho.”

Dlouhovlasý mladík už chvíli postává v pražském holičství. Jen do křesla si sednout nechce. „Tak co tu vlastně děláte?” ztratí holič trpělivost. „Ale, schovávám se před otcem a tohle je jediné místo, kde mě hledat nebude.”

Deváťačka má před písemkou a matka ji pobízí: „Hezky se to teď nauč, ať to všechno umíš.” „Tak to asi ne,” odvětí skepticky dívka, „já mám ještě učení na čtyři roky!” „To nevadí,” povídá máma, „za čtyři roky ti bude osmnáct a budeš v tom případě moct rovnou začít pracovat.”

Baví se dvě mladé maminky: „Slyšela jsem, že jsi vašeho Frantíka tak zbila, že musel do nemocnice. Co provedl?” „Vytopil byt, a já se málem utopila!”

„Mami, mně je tak strašně teplo!” „Tak si sundej svetr a bude ti líp.” „Ale mně je tak moc teplo, že bych si sundala kůži a chodila jen v kostech!”

Jsou dvě děti na písku a chlapeček se kouká na holčičku a ptá se jí: „To se tě to ujomijo?” A holčička: „Ne, to tak bijo.”